Co je prodloužení ve fotbale?

Prodloužení tvoří dvě části po patnácti minutách, dohromady tedy půl hodiny fotbalu navíc. Mezi koncem základní hrací doby a začátkem prodloužení dostanou hráči krátkou pauzu na vydechnutí, mezi oběma částmi prodloužení už ale žádná plnohodnotná přestávka není: mužstva si rychle vymění strany a hraje se dál.

Ve všem ostatním se prodloužení chová jako běžný poločas. Rozhodčí může na konci každé části nastavit čas jako náhradu za přerušení a soutěže obvykle povolují jedno střídání navíc, přičemž podrobnosti si každá organizace stanoví ve vlastních regulích. Karty, střídání i všechny ostatní přestupky se posuzují úplně stejně jako v základní hrací době.

Prodloužení existuje jen tam, kde je vítěz povinný: pohárová finále, vyřazovací kola a play off velkých turnajů jsou klasickým prostředím. V ligovém utkání je remíza platným výsledkem, takže zápas nerozhodný po devadesáti minutách tam prostě končí a body se dělí mezi obě mužstva.

U dvoukolových vyřazovacích soubojů se prodloužení hraje na konci odvety, pokud je celkové skóre vyrovnané. Některé soutěže se rozhodnou prodloužení úplně vynechat a po remíze míří rovnou na penalty; který formát platí, stojí v regulích daného turnaje, nikoli v pravidlech fotbalu.

Pokud pat přežije i dalších třicet minut, přichází na řadu penaltový rozstřel. Góly vstřelené v prodloužení se počítají do výsledku zápasu úplně stejně jako kterékoli jiné, zatímco rozstřel je samostatnou kapitolou, evidovanou odděleně od skóre.

Fotbal už dříve zkoušel prodloužení zkrátit. Zlatý gól ukončil zápas první brankou vstřelenou v prodloužení, stříbrný gól prohlásil za vítěze mužstvo vedoucí po první části. Oba pokusy byly opuštěny a dnešním standardem je odehrát celých třicet minut bez ohledu na to, kdy padne první branka.