Co je nastavení ve fotbale?

Ve fotbale běží čas dál i tehdy, když se nehraje, a ztracený čas se proto vrací v jednom bloku na konci poločasu. Během pětačtyřiceti minut si rozhodčí zaznamenává přerušení: střídání, zranění a ošetřování, oslavy branek, disciplinární úkony, přezkumy videorozhodčího, přestávky na pití i úmyslné zdržování.

Jak se poločas blíží ke konci, zvedne čtvrtý rozhodčí tabuli s počtem přidaných minut. Tento údaj je spodní hranicí, ne slibem: nová přerušení během nastavení ho mohou ještě protáhnout, zatímco zkrátit ohlášenou dobu rozhodčí nesmí za žádných okolností.

Zákonodárci fotbalu a pořadatelé soutěží v posledních letech prosazují přísnější náhradu ztraceného času, přičemž oslavy gólů, střídání i ošetřování se počítají ve své skutečné délce. Tabule ukazující osm, devět a více minut jsou přímým důsledkem tohoto přístupu, ne změnou samotné hry.

Smyslem je dát divákům víc skutečného fotbalu. Čistý hrací čas, tedy minuty, kdy je míč opravdu ve hře, se zápas od zápasu ohromně liší a nepotrestané zdržování ho ukrajuje. Při přísnějším počítání se každé zpomalení ze strany mužstva chránícího náskok vrací jako minuty na konci poločasu. Zdržování se tak přestává vyplácet.

Jde o dvě různé věci a jejich zaměňování je běžným omylem. Nastavení je náhrada přidaná na konec obou poločasů; existuje v každém zápase a patří k běžné délce hry. Minuty připočtené k devadesáti jsou přesně tímto.

Prodloužení jsou naproti tomu dvě dodatečné patnáctiminutové části hrané jen ve vyřazovacích zápasech, které potřebují vítěze, a spouští je nerozhodný stav po základní hrací době. V takovém utkání se nejdřív dohraje nastavení druhého poločasu a teprve pak, pokud pat trvá, začíná prodloužení, jehož obě části mají opět vlastní přidané minuty na svém konci.