Co je vlastní gól ve fotbale?

Nejčastější scénáře vyrůstají z nejtěžších okamžiků bránění: obránce se natahuje po prudkém centru a nasměruje ho do vlastní sítě, skluzem vedený blok stočí míč k brance, malá domů se po nedorozumění překulí kolem špatně postaveného brankáře. Další běžnou podobou je střela tečovaná obráncem na své cestě do branky.

Jádro pravidla je jednoduché: pokud míč celým objemem přejde brankovou čáru a v akci nedošlo k přestupku, který by hru zastavil, gól platí bez ohledu na to, čí dotek ho tam poslal. Že branka padla, je jisté; komu se připíše, je samostatná otázka, která patří spíš statistikům než rozhodčímu na hřišti.

Míč, který z navazujícího kopu doletí přímo do vlastní branky, gólem není. Pokud exekutor vhazování, volného kopu nebo kopu od branky pošle míč do vlastní sítě, aniž by se ho kdokoli dotkl, rozehrává se rohovým kopem pro soupeře. Výjimka existuje proto, aby se navazující kopy nemohly změnit přímo v trest pro toho, kdo je provádí.

Jakýkoli dotek cestou, včetně doteku spoluhráče, výjimku ruší a platí normální pravidla. A pokud se v akci dopustilo přestupku útočící mužstvo, tedy faulu na obránce nebo hry rukou, branka by neplatila tak jako tak a rozhodčí by hru přerušil dřív.

Na výsledkové tabuli patří branka soupeři, v záznamech ale žije ve vlastní kategorii. Vlastní gól se nikdy nepřičítá ke střelecké bilanci hráče a v žádných tabulkách střelců se neobjeví; zápisy o utkání ho označují u jména hráče poznámkou o vlastní brance.

Skutečné spory žijí na hranici: když se střela mířící do branky odrazí od obránce, musí někdo rozhodnout, jestli zůstane gólem střelce, nebo se stane vlastní brankou. Běžný přístup říká, že míč, který už mířil do sítě, si původního střelce ponechá, zatímco rozhodující dotek, jenž stočí míč mimo původní směr, se počítá jako vlastní gól. Přesná kritéria se liší podle soutěže i podle organizací, které statistické záznamy vedou.